U příležitosti sobotního 70. soldes timberland výročí úmrtí prezidenta Emila Háchy uctil předseda Mladých lidovců Vladimír Hanáček památku této výrazné osobnosti českých dějin první poloviny 20. století u jeho hrobu na Vinohradském hřbitově. Háchův osud v mnohém symbolizuje dějinný vývoj českého národa v minulém století.
„Mrzí mě, že i dnes často veřejně zaznívá, že Hácha je kontroverzní postava. Hácha není postava kontroverzní, nýbrž tragická,“ podotýká Hanáček. ugg australia classic Upozorňuje, že Hácha se coby renomovaný právník, překladatel a milovník britské literatury, odpovědný státní úředník a prvorepublikový předseda Nejvyššího správního soudu nikdy politikem stát nechtěl a ani se tak necítil poté, co byl v listopadu 1938 zvolen prezidentem tzv. nike air max tn Druhé ČSR. Hácha chápal své politické angažmá především jako osobní oběť ve prospěch národa v těžkých dobách. nike air huarache pas cher A tak tomu zůstalo i po traumatických zážitcích z března 1939. nike air max 2017 I nadále byl připraven svůj úřad opustit a předat prezidentu Benešovi ihned poté, co dojde k obnovení svobody a suverenity samostatné Československé republiky, jak vyplývá z depeší, které si vyměňovalo s Háchovým vědomím ústředí domácího odboje s londýnským exilem. „Háchovi je namnoze vytýkáno, že i po zatčení ministerského předsedy Eliáše, represích po příchodu Heydricha do Prahy i následném atentátu a tzv. Heydrichiádě neodešel ze svého postu a v krajním případě si nevzal život, aby byl český národ symbolicky očištěn od podezření z masové kolaborace s nacistickými okupanty. Ze svědectví mnoha jeho blízkých spolupracovníků vyplývá, že Hácha tuto možnost zvažoval, ale nepřistoupil na ní především z obav, kdo by ho následoval na formálně nejvyšší post v zemi, zda by se nejednalo o otevřeného a cíleného kolaboranta typu Emanuela Moravce. Následky takového stavu by byly nepochybně ještě více neblahé, než pohled na zlomeného starce, jenž před syrovou mocí nacistického teroru symbolizoval bolest a utrpení, které český národ podstoupil,“ hodnotí Hanáček. I proto Hácha formálně setrval na postu tzv. státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava až do osvobození Československa v květnu 1945.
„Háchovo následné zatčení z pokynu komunistického ministra vnitra je možno nahlížet jako další symbol potupy, která následovala v naší vlasti v dalších desetiletích. Symbolizuje zároveň i ústupnost demokratických politiků vůči komunistům, která dláždila cestu k únorovému puči a likvidaci posledních zbytků parlamentní demokracie v Československu. Háchova smrt ve vězeňské nemocnici 27. června 1945 ukončila strastiplný osud této osobnosti. Nebylo mu dopřáno prožít po poctivou prací naplněném životě klidné stáří, nýbrž vznesl nejvyšší oběť vloženou na oltář vlasti a národa. Ta je pro nás stále mementem, že za svobodu a důstojnost národní existence třeba bojovat a že jsou dějinné situace, kdy pro blaho bližních třeba vydat nejvyšší oběť.