Ve dnech 12. – 15. 6. 2013 jsem se v Budapešti zúčastnila mezinárodního semináře “Meeting Social and Economic Policy Challenges in the Danube Region: Sustainable Development in Danube Strategy Countries”, který organizoval Robert Schuman Institute ve spolupráci s Konrad Adenauer Stiftung pod záštitou Evropské lidové strany (EPP). Přínos z něj pociťuji jak po stránce profesní, tak soukromé. Osobně doufám, že v obou rovinách bude v mých schopnostech aspoň některé poznatky předat dále.

Přednášky šestnácti delegátů podunajských států, kteří prošli výběrovým řízením, mě obohatily o mnohé užitečné poznatky jak v rámci politologie, tak sociologie, ekonomie a i ekologie. Velmi přínosné bylo pro některé shrnutí (a pro jiné jen připomenutí) hodnot EPP a jejího myšlenkového kurzu, které nám poskytl Siegfried Muresan, který přicestoval přímo z bruselské kanceláře EPP, dále například přednáška s případovou studií doktora Fischer-Bollinse na téma politologie, aktérů v politice a nutnosti spolupráce s veřejností. Zajímavá byla i přednáška paní Orsolya Stefanie Nevelős: vysvětlila nám, jak je důležité, aby každý podnik měl management, který se zabývá udržitelným vývojem. Poutavé bylo i představení soběstačné maďarské vesničky Gömörszőlős, jejíž obyvatelé se navrátili k drobnému chovu hospodářských zvířat a pěstování rostlin bez chemického zásahu, manufaktuře a barterovému obchodu, a která je až neuvěřitelně přátelská vůči životnímu prostředí. Za zmínku stojí i poučný seminář o zdravotních systémech v jednotlivých post-socialistických státech.

S naším čtyřdenním seminářem paralelně v Budapešti probíhal seminář středoevropských států na téma nezaměstnanosti mladistvých. I naše páteční odpoledne bylo věnováno tomuto tématu, kdy jsme se skupinou středoevropanů měli společnou sekci přednášek. Možná proto, že jsem se tematikou nezaměstnanosti mladistvých zabývala již dlouho před těmito semináři, byla mi tato událost zlatým hřebem.

Během těchto čtyř dnů se nám dostalo i několika příležitostí k výměně zkušeností z jednotlivých zúčastněných států, navíc z různých hledisek postavení občanů ve státě (státní správě) – někteří účastníci pracovali na “neutrální půdě” obecních úřadů, jiní byli zaměstnanci sekretariátů nebo příslušníky stran sympatizujících s EPP (jak řadovými členy, tak členy statutárních orgánů) a jiní byli členy jejich mládežnických organizací. Já osobně ještě se zájmem sledovala vzájemné vztahy zástupců post-jugoslávských států (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora).

Tyto čtyři dny v Budapešti mi daly poznat příjemný pocit sdílení stejných křesťansko-demokratických hodnot na mezinárodní úrovni. Na stranu druhou nutno podotknout, že jakožto delegátka České republiky jsem se necítila ve skupině tvořené čtyřmi Maďary, jedním Bulharem, jedním Moldavcem, dvěmi Rumuny a osmi občany post-jugoslávských států upřímně vítána. Jiná mentalita, ne úplně shodné dějiny, jazyková bariéra, která se objevila, jakmile skončila formální část a většina účastníků podlehla možnosti mluvit svým rodným jazykem, – to vše vyzývalo k překonání a zároveň umožňovalo praxi pro budoucí mezinárodní spolupráci a vyjednávání, kdy těmto překážkám bude nutno čelit  (nejvíce jsme se s tím potýkali my, “outsideři”, kteří jsme nemluvili maďarsky nebo “jugoslávsky”).

Fay Adensamová